KRÁL MEZI ZPĚVÁKY - KOSOVSKÝ KOKRHÁČ

Jsem mladá chovatelka a adeptka na posuzovatele drůbeže. K tomuto plemeni jsem se dostala přes internet asi před třemi roky, kdy měl někdo na ifauně inzerát, že prodá jejich vejce. Vejce jsou každé z jiného chovu ze zahraničí. Nasadila jsem je do líhně a za 21 dní se líhla kuřata. V první várce byla 80% úspěšná líhnivost. Problém nastal při druhé várce, kde byla nižší oplozenost vajec a horší líhnivost. Ale kmeny z těchto obou várek se mi povedlo úspěšně sestavit a poté i nakroužkovat.

Historie:

Toto velmi zajímavé plemeno kura pochází z hornaté oblasti Kosova známé jako Drenica, Polac Trstenik, Likoshan a Vrbovec. Bylo chováno zemědělci a dědilo se z generace na generaci až do současnosti. Tvrdí se, že se do krajiny původu dostalo díky Turkům z Balkánu kolem roku 1936. Dále se rozšířil do Bosny a Makedonie.

Plemené znaky kohouta:

velikost nánožního kroužku 20 mm

Kosovský kokrháč má u nás pouze černou barvu se zeleným leskem. V letkách se může ojediněle vyskytnout červená nebo zlatá barva. A ve stáří se v jejich opeření mohou objevit bílá peříčka.

Mezi plemené znaky patří hlavně kokrhání. Je to charakteristicky melodické „zpívání“ připomínající zvuk šroťáku, které trvá 20-40 sekund u nejlepších jedinců až 60 sekund. Kohouti začínají kokrhat ve věku 5-7 měsíců. V krajině původu se pořádají soutěže v délce a kvalitě kokrhání.

Tělo je pevné konstituce, lehce protažené, vzadu rozšířené, k ocasu je mírně zahnuté. Má hrdý postoj, štíhlou postavu a hlava je výše ve vztahu ke špičce ocasu.

Na hlavě je chochol z pěří, u kohouta tvarovaný převážně dopředu ve tvaru písmene V. Nad kořenem zobáku mohou být dva symetrické krátké rohy, u některých i více rozvětvené a někteří nemusí mít žádné rohy.

Zobák je středně dlouhý, silný a je jemně zatočený dolů. V barvě žluté popřípadě bílé.

Oči jsou červené až oranžové, s tmanými až černými víčky. Kůže okolo očí může být masobě červená s malým výskytem drobného opeření.

Laloky jsou červené, protáhle oválné.

Prsa má plná a dobře klenutá, břicho by nemělo být téměř žádné, krk je dlouhý a mohutný s bohatým krčním závěsem.

V ocase najdeme dlouhé ocasní peří, přičemž dva nebo více srpů je delších.

Běháky jsou olivově zelené nebo šedavé až černé.

Plemené znaky slepic:

velikost nánožního kroužku 18 mm

I slepičky „zpívají“, ale většinou je to jen krátce trvající kvoknutí.

Slepice musí být dobře stavěny, aby zvládly dobrou snůšku.

U slepic může být chochol tvarovaný dopředu i dozadu.

Slepičky mají ocas lehce rozevřený a hladce přecházející v lilnii zad.

V jiných znacích se od kohouta slepice téměř neodlišují.

Slepičky jsou dobré nosnice, začínají snášet ve věku 8 měsíců a snesou 160 vajec za rok o hmotnosti 55-60 gramů. Barva vaječné skořápky je bílá. Vejce je úzké a výrazně špičaté na obou stranách.

Mé zkušenosti:

Kosovský kokrháč je velmi shánčlivé plemeno, slepice jsou velmi dobré kvočny a vysezená kuřata si pečlivě hlídala a vodila je. Tyto slípky potřebují velký travnatý výběh, kde si mohou nahrabat vše co chtějí, ale samozřejmě musí mít misku s krmením a vodou. Potřebují také zastřešený kurník se snáškovými hnízdy. Není to krotké plemeno, můžeme přirovnat k vlaškám. Jsou vysoce temperamentní a dobří letci.

Když se mi vylíhla kuřata, divila jsem se, proč nejsou černá jako jejich rodiče. Některá byla hnědá, jiná různě šedě zabarvená. Doposud jsem nezjistila čím to bude, že kuřata nemají shodné sbarvení jako dospělci. Když jim začala růst první peříčka, zaradovala jsem se, protože byla černá, nikoliv hnědá či šedá. Když přepeřovala z kuřecího opeření, začala se některým kohoutkům objevovat v prsou, letkách a chocholech zlatá barva. Až nyní, co jsem si po přeložení z albánštiny a chorvatštiny přečetla jejich pravý popis, jsem zjistila, že to tak být může. Jsem ráda, i za tuto barevnou variantu, ale nadále se budu snažit selektovat kuřata pouze černá.

Další kuřata která se mi líhla, vesměs ze druhé várky byla neopeřená, nebo opeřená jen z části.

U kuřat tohoto plemene jde od raného věku pozorovat značná dravost a kanibalismus drůbeže. Byla doba, kdy jsem kuřátkům vyklované zadečky musela přestříkávat zeleným hojivým sprayem, aby je nadále ostatní kuřata nevyklovávala.

Po mém tříletém pozorování zjišťuji, že je toto plemeno vhodné pro jakého koliv chovatele i začátečníka, který nemá mnoho času, aby se jim mohl věnovat. Tyto slípky se o sebe dokáží postarat téměř samy. Hnízdo si najdou kdekoliv i na vysokých místech. Jsou to velmi odolná zvířata, usuzuji podle toho, že jsou původní a nebyla nikdy moc prošlechtěna.

Jsou odolné vůři různým choroám, jako jediné se mi za ty tři roky nenakazily žádnou „rýmou“.

Díky vysoké snášce vajec a její bílé skořápce by se mohla líbit i vám ostatním chovatelům. A když ne pro vejce, tak alespoň pro její dobrou zmasilost, i když patří k lehkým plemenům.

Vřele je doporučuji každému, komu se budou líbit vzhledově i po poslechu – stačí si spustit video níže.